KDE SE TOTO NÁDHERNÉ ZVÍŘE VZALO?
Předci dnešního koně osidlovali Zemi už ve třetihorách, před neuvěřitelnými 60 miliony let. Kůň zde byl mnohem dříve než člověk. Tehdejší prakůň měl ale daleko ke štíhlému a dlouhonohému tvorovi, šlo o nenápadné zvíře velikosti lišky. Vzhledem připomínal šelmu, a i když měl čelisti plné ostrých zubů, živil se rostlinnou stravou.
Jeho vývoj začal v Severní Americe, odkud pak přešel přes tehdejší pevninské mosty až do dnešní Asie. Před několika tisíci lety ve své původní domovině z neznámých důvodů vyhynul. Vrátil se tam až v 16. století, spolu s prvními evropskými osadníky.
JAK SE VYVÍJEL JEDINEČNÝ VZTAH KONĚ A ČLOVĚKA?
Když se člověk a kůň setkali poprvé, byl vývoj koně už téměř ustálen, zatímco člověk stál teprve na prahu své evoluční cesty. Nejstarší důkazy o domestikaci koně pocházejí z centrální Asie a ze stepí východní Evropy, z doby před 5. až 6. tisíciletími.
V pravěku kůň sloužil pouze jako potrava. Později začal být využíván jako tažné a jezdecké zvíře. Koňské žíně sloužily k výrobě hudebních nástrojů, kartáčů, či matrací. V současnosti je kůň ve vyspělých zemích stále méně využíván k práci, častěji je to náš přítel a sportovní nebo rehabilitační pomocník.
KŮŇ A ZDRAVÍ ČLOVĚKA
Zmínky o pozitivním vlivu jízdy na koni se objevily už ve spisech starořeckého lékaře Hippokrata z Kósu (5. století př. n. l.). První dochovaná lékařská doporučení, pokud jde o hiporehabilitaci, pocházejí od římského lékaře Galéna (2. století př. n. l.).
U nás byl velkým propagátorem zdravotních hledisek jízdy na koni T. G. Masaryk, který tvrdil (a ještě ve svých 80. letech osobně dokazoval), že jezdectví je nejrychlejší tělocvik, protože se při něm procvičuje najednou celé tělo, včetně plic a srdce.
Pro mnoho nemocných na celém světě byl velkým povzbuzením úspěch dánské drezurní jezdkyně Lis Hartel. Po dětské obrně měla částečně ochrnuté obě nohy, ale i přesto získala na dvou olympijských hrách (Helsinky 1952, Stockholm 1956) se svým koněm Jubilee druhé místo v drezuře.
